Death of a Superhero [Smrt superhrdiny] (2011)

Filmové zprávy z posledních dnů nejsou veselé. Dozvídáme se, že kino ne vždy dokáže nabídnout skutečně "živější" zážitek. Víme, že Batman nedokáže ochránit všechny své fanoušky a záporní hrdinové nemusí být jenom jako. A to, že někomu solidně přeskočilo v bedně je jen kyselý hrozen na rakvičce s cibulí. Pokud tahle výživná kombinace už byla na někoho příliš, rozhodně nečtěte dál. Mohli byste zjistit, že i superhrdinové jsou smrtelní!

"Život je sexuálně přenosná choroba."

Smrt superhrdiny! Jedná se o film, který se objevil u nás v Čechách na letošním ročníku (52.) Zlínského film festivalu a způsobil tam nemalé pozdvižení. Jednoduchý recept zní: nejprve nadhodíme palčivá témata, která ovšem nejsou nijak originální. Necháme chvíli podusit. Okořeníme nějakým tím výborným hercem (čím mladší, tím lepší), přimícháme další esa v rukávu a najdeme si vlastní způsob, jak to celé naaranžujeme, aby to bylo nejen chutné, ale i esteticky záživné. Poté už stačí pouze sledovat, jak si ostatní pochutnávají a posbírat všechny ceny. Tím drobný kulinářský exkurz zakončím a podívám se na film ještě jiným okem.

Sám název nám bez příkras určuje příchuť, kterou bude film prošpikován (vím, co jsem slíbil, ale teď kolem oběda se tomu prostě nemohu vyhnout). Svým hlavním tématem je film téměř totožný s jiným snímkem, o kterém jsem psal již dříve, tedy s Third star. Zde sledujeme mladého chlapce, který bojuje nejenom s nikdy nechápajícími rodiči, bojuje také sám se sebou a ani si nepřeje být pochopen. V žilách mu koluje pubertální krev a dostává se do spárů první lásky. Ale bohužel má také celkem slušné vyhlídky na to, že to bude láska poslední a budou spolu šťastně až do smrti.

U kadeřnice vždycky říkám: "Bez obočí, prosím!"

Mladý Donald tedy prožívá vskutku nelehké období, hledá cestu, jak se s tím vším vyrovnat a jedna z mála útěch, která ho dokáže přivést na jiné myšlenky, je kreslení komiksů. V hlavě má příběhy, které promítá na papír a dostává se tím do jiného světa. Do fiktivního světa, kde dobro nad zlem vždycky vyhrává. Kde jeho superhrdina oplývá charismatem a schopnostmi, které mu sám Donald závidí. Sám je stylizován do tohoto hrdiny a komiksový příběh v porovnání s dějem ze skutečného světa nabízí zajímavou paralelu Donaldových soubojů s těžkou nemocí. Výjevy z komiksů samozřejmě uvidí i divák v animovaných částech filmu. Mně se to velmi líbilo a ocenil bych komiksových vložek ještě víc. Na některých místech filmu dokonce postavy z komiksů ožívají i v reálném světě a vizuální zážitek je ještě o chlup zajímavější.

Talent se pozná u první čárky.

Do příběhu se přimíchají další elementy, které ho dále rozvíří. Jedním je Donaldův nový psycholog, tzv. thanatolog. Pokud nevíte, jaké odvětví psychologie se za tímto názvem skrývá, vězte, že ve filmu se odpovědí dočkáte. Jeho netradiční přístup k Donaldovi je právě tím, co ho nutí, aby se neustále vracel. Zda si ho pustí k tělu a doktor King se mu dostane pod kůži, záleží pouze na mladém pacientovi. Druhým prvkem je školní život. Přestože scény ze školních lavic jsou sami o sobě kouzelné, protože můžete zkoumat, kdo všechno ještě chodí do Nebelvíru, jedná se konkrétně o novou spolužačku. Povahově je Donaldovi  velmi blízká, má v sobě také špetku rebelství a vzdoru vůči okolnímu světu. Zda si Donalda pustí k tělu ona a zda se jí dostane pod kůži, ehm, to už uvidíte sami.

"Dejte mi župan s brýlemi a zahraju
 vám člověka."

Taková příběhová kombinace je celkem lákavá. Na přitažlivosti jí přidává výběr herců. Donalda, který musí prokázat neobyčejnou sílu a vyrovnanost, společně s neustálou vidinou světla na konci tunelu, hraje Thomas Brodie-Sangster. Tento mladý chlapec s výraznými rysy ve tváři se rovněž objeví ve třetí sezóně Hry o trůny a já si myslím, že to bude jen další záruka kvality. Doktora Kinga hraje vždy skvělý Andy Serkis. Muž, který dokáže jedinečně ztvárnit chorobnou posedlost touhou po špercích, umí se chovat jako král opic a přesto zůstává i v civilu velmi sympatickým člověkem, kterého nemůžete nesnášet (už jen kvůli tomu, že se jako "režisér druhého štábu" podílí na velmi očekávaném Hobitovi).

Dohromady tedy čekejte velmi slušný filmový zážitek, který vás třeba nechá v noci spát, ale ukáže vám životní filosofii, z pohledu člověka, kterému dochází čas. Nenasmějete se tolik, ale pár úsměvů na tváři se vám určitě může objevit.


S přáním, aby se vám úsměv vykouzlil nejen během závěrečných titulků filmu,

Šojerulin <(")

Proposition (2004)

"Ještě jednou si rejpnete do Irů a zastřelím vás. Pochopil jste mě?" 
"Ano, velmi zřetelně. Tak si tedy připijme na Iry! Nejvznešenější národ, který kdy loupal brambory."

S žánrem westernu jsme se pravděpodobně všichni minimálně v dětských letech setkali. A nutno podotknout, že například mě to oslovilo a dokázal jsem  s náčelníkem Apačů a jeho přáteli strávit nejedno dlouhé dopoledne, které se protáhne až do hluboké noci. Jak se ale stává, člověk stárne a hračky, které mu dřív připadaly úžasné a byl přesvědčen, že se jich nikdy nevzdá ani za dva pytle dukátů, najednou odkládá a ztrácí zájem si s nimi hrát. Podobné to pro mě je s tímto žánrem. Už se mi nepřihodí, že bych měl náladu sledovat přehlídku typických padouchů a klaďasů, masivních bitevních scén z prérií, kde výstřel následuje výstřel a kaskadéři dělají kotrmelce jako vystřižené z hodin tělocviku. A nakonec se stejně dozvíte, že dobro zvítězilo nad zlem (a dokonce ani ten Vinnetou není tak mrtvý, jak se zprvu zdálo).

Tak takhle tedy ne. Naštěstí už je tu éra "moderních" westernů, které dokáží potěšit i dnešní diváky, kteří nemají náladu na ty staré klasické, jak je známe z dřívější doby. Tento žánr měl skutečně náročný úkol, když se snažil o své vzkříšení a film Proposition můžeme považovat za jeden ze zdařilých průkopnických kousků, který se vydal tou správnou cestou.

Nic není nad originální reklamu na šampón.

Jedná se o příběh několika bratrů, kteří se pohybují za hranicí zákona, a několika dalších lidí, kterým takové chování docela leze krkem a nejradši by bratry viděli na té správné hranici... nejlépe hořet a s kulkou v hlavě k tomu. Z příběhu nemám ve zvyku prozrazovat mnoho, koneckonců je to hlavní důvod proč se na filmy dívám a nechci vám kazit zážitek. V tomto filmu se hlavní příběhová esa vyloží hned na začátku a vy tedy budete velmi rychle vtaženi do děje a už budete moci celý film jenom sledovat, jak to tedy nakonec dopadne. Dojde na závažná morální dilemata a vše bude prodchnuto tíživou atmosférou horké prérie a dusných veder. Ale musím říct, že příběhově mě tento film neoslovil nějak závratně a dokonce mi přišel kapku nedotažený. Spíše než ucelený příběh film působí jako vytržená část z nějaké knihy, takže u závěrečných titulků možná zažijete pocit neúplnosti. Například tu finální tečku bych si představoval třeba až za další kapitolou. Ovšem to je taky pořádné umění, dokázat ukončit příběh tak, aby to vyhovovalo všem. Nečekejte velké a originální dějové zvraty, protože to není příběh, ale právě provedení a stylizace, co nabízí svěžest dříve nepoznaného. Například jednou z předností filmu je bravurní vykreslení charakterů, které nejsou tak ostré a jasné. Málokdy se mi přihodí, aby mé sympatie ležely na straně "těch zlých". A samo o sobě je obtížné vůbec říct, kdo ten zlý vlastně je.

Ruku do ohně bych za to nedal, ale řekl bych,
že jejich otec měl dlouhé vlasy česané za uši.

Nedělám to běžně, ale musím se zmínit i o soundtracku. Už to, že mě upoutal, vypovídá něco o jeho výraznosti a kvalitě. Skutečně je s filmem v naprosto dokonalém tandemu a dodává mu sílu, když to potřebuje. Tady je malá ukázka.

Vynést nějaký finální verdikt je vždycky obtížné, ale my máme to naprosto neuvěřitelné štěstí, že od toho tu jsou spousty jiných a tudíž se tím nemusíme tak trápit. My jenom upozorňujeme na filmy. Ale když se pokusím aspoň zlehka hodnotit, myslím si, že tento film nedosahuje kvalit známějšího filmu stejného žánru, který natočili bratři Coenové: "True Grit". Každopádně by vašemu oku neměl uniknout ani jeden z filmů, pokud vás zajímá, jak vypadá realističtější western a chcete si udělat trochu jiný obrázek, než který si pamatujete z těch typických snímků.

Film zkrátka nabízí syrový příběh z drsného prostředí australských prérií, kde pokud při rozhovoru neřeknete aspoň dvě nadávky, jste považován za nezdvořáka. Proto se připravte na pot a špínu, která vleze pod kůži i vám, žluté zuby, zápach z úst, obtížný hmyz, mršinu, smrt, násilí, krev a hlavně taky australské Vánoce, jak se vám o nich ani nesnilo. Přes to všechno ale nečekejte rodinnou komedii.

S přáním pravidelné koupele,

Šojerulin <(")

L'Auberge Espagnole [Erasmus a spol.] (2002)

"Ubytování mi zajistila matka přes známého, kterého neznám. Má tu neteř u které jsem měl bydlet. Ale bylo by to moc složité. Bylo to složité dřív, než jsem vůbec přijel. Typická akce mojí matky. Díky mami. Příště už ti na to neskočím."

U každého filmu se snažím přijít na to, proč má zrovna takový nebo onaký název. Často nesou filmy názvy s prvoplánově jasným sdělením, ale občas jsou výsledkem promyšlené konstrukce a můžou nám zážitek z filmu třeba nějakým způsobem umocnit, doplnit nebo upozornit na nějakou myšlenku filmu, která by nám jinak mohla uniknout. U tohoto filmu by měl český distributor skutečně těžkou práci, pokud by chtěl přesně vystihnout český ekvivalent jeho názvu. Doslovný překlad francouzského názvu naznačuje cosi jako "španělská hospoda". S obsahem filmu by to mnoho nesouviselo, krom toho, že se ve Španělsku z velké části odehrává. Nemá to nic společného s českým úslovím, které užívá "španělské vesnice", pro niž mají Francouzi jiný ekvivalent. Proto se zdá, že český název je v daném případě mnohem výstižnější. Nicméně ona "španělská hospoda" pro Francouze znamená také místo, kde každý najde to, co si přinese. Místo, kde jíte potraviny, které jste si přinesli. Sám hrdina filmu tak označuje byt, ve kterém bydlí. Takže pokud se interpretačně posuneme ještě o kousíček dál je to metafora na dané prostředí, kde bydlí. Žije se směsicí lidí různých národností, takže každý přinese něco ze své kultury, své mentality a všichni se snaží nějak spolu vyžít navzájem. Nutno říci, že "Erasmus a spol." je alespoň pro mě elegantním řešením. Není u toho třeba tolik přemýšlet, není třeba znalost francouzštiny, není zapotřebí pátrat na francouzských slovníkových stránkách a už vůbec není potřeba smolit tento dlouhý text.

Sundává si ponožky, asi už jde do tuhého.
Nebo do sandálů.

K obsahu filmu. Jak hlavně z českého názvu vyplývá, hlavní hrdina se vydává na Erasmus, tedy na studijní program do zahraničí. A jelikož si potřebuje dobře procvičit španělštinu, aby dostal místo v prestižní firmě, vydává se do Barcelony. Sic v rámci postgraduálních studií, ale jak se zdá, od běžného Erasmu se to v podstatě vůbec neliší. Záběrů ze školních lavic je tam podle očekávání skutečně málo (napsal bych, že byl jeden, ale možná by se pak ozval nějaký hnidopich, že byly dva). Ale zbytek filmu už může překvapit. Hlavní hrdina každý den tvrdě nepaří (tzv. "party hard"), nepozná ženy z celého světa a nebudí se každé ráno, jak už to chodí, v nějakém neznámém pokoji s poletujícím tučňákem nad hlavou polonahý a připoután k radiátoru s čerstvým tetováním na čele, které je ve skutečnosti mapou k pokladu, s monoklem a alkoholovým okénkem na předchozích 24 hodin... Nejsem si jist, jak je to s koncentrací tučňáků v okolí Barcelony (napsal bych, že žádný není, ale zase mě děsí ten hnidopich), ale hlavně pokud čekáte takový zážitek, lze doporučit spoustu jiných filmů (přes obě Pařby - alkohol, amnézie, Zach Galifianakis; Project X - party hard hadr; až po Piráty z Karibiku - opice, rum, opice po rumu).

Místo na gauči je vhodné hlídat neustále!

Tento film nabízí odlišný zážitek. Hlavní hrdina se jmenuje Xavier a celým snímkem nás bude doprovázet jeho hlas v roli vypravěče příběhu. Komentuje události s nádechem jemné ironie a zpříjemňuje celkový zážitek z filmu. Kamera, která je ve filmu užita, je velmi zvláštní. Často jsou záběry roztřesené, ze zvláštních úhlů a jen umocňují atmosféru neznámého prostředí v novém velkoměstě. Scény jsou občas zrychlené podkreslené pouze Xavierovým hlasem a občas jsou do nich přidány další efekty, například prolínání několika záběrů stejného aktu najednou (ideální pro pocit opilosti, pokud nemůžete pít), celkově to na mě působilo dojmem, že se nejedná o profesionální celovečerák do kina. Spíše to mělo takový dokumentární nádech. A scény, kde mluví jeden přes druhého naprosto "neorganizovaně" a autenticky, snímané roztřesenou kamerou, která skáče po jednotlivých aktérech, tomuto pocitu jen přidávají.

Hlavní náplní filmu je nejenom vyrovnání se s novým způsobem života v naprosto cizím prostředí, ale také zde hraje velkou roli Xavierův vztah s jeho přítelkyní, který podstupuje velmi těžkou zkoušku, nicméně nečekejte klasickou romantiku. Jak se seznamujete s novými spolubydlícími, přestává hrát hlavní housle pouze Xavier a začíná to být příběh o celé partě. Stále převažuje téma milostných vztahů. Samozřejmě i na tu párty dojde.

Předstírat gaye musí být těžké.
Ale co takhle předstírat jako gay...

Humor ve filmu je servírován hlavně v podobě Xavierova vyprávění, dialogy mezi studenty jsou rovněž nabité studentským humorem a často se tu také vyskytuje humor v podobě střihu, naprosto beze slov. Máte před očima nějakou situaci a následující scéna vás rozesměje sama od sebe pouze tím, že se objeví. Takové přesně načasované vtípky mi byly velmi sympatické.

Jelikož se jedná o francouzský film a dialogy v něm mají působit (a taky skutečně působí) naprosto přirozeně, tak neznalec francouzštiny nemá moc šancí si vychutnat film bez českých titulků. Bohužel často zjistíte, že titulky musely být velmi zjednodušovány, aby bylo vůbec reálné je stíhat přečíst, takže vám některé slovní obraty mohou uniknout. Proto by mohla být v daném případě vhodná volba dabované verze.

Ahoj, jsem Romain. Brzy natočím
L'Arnacoeur, ze kterého si mě asi pamatujete.

K hercům se zatím tradičně s kolegou vyjadřujeme v podstatě bez výtek a nejspíš se to dlouho nebude měnit, protože kdo by se taky chtěl dívat na film s hroznými herci (snad jen profesionální filmový kritik). Romain Duris, který hraje Xaviera je vskutku dobrý herec s takovým netradičním komediálním kukučem. Když se pokusí usmát, určitě to zafunguje i na vás. Jelikož tento film byl už druhý, který jsem s ním viděl, zjistil jsem, že je to vlastně můj oblíbený herec. Ostatní herci jsou také super a celkově celý film působí přirozeně a nenuceně. Což bylo určitě jeho záměrem.

Zda je závěr filmu spíše hořký nebo sladký, to si můžete vychutnat sami, ale pokud dojdete tak daleko, existuje ještě pokračování Xavierových dobrodružství, které byste nejspíš neměli opomenout. To samé platí o Erasmu a obecně získávání nových úžasných zážitků nejenom v zahraničí.

Ať v sobě i vy najdete kousek Xaviera,

Šojerulin <(")

UPDATE:Nyní po shlédnutí druhého dílu, který se motá opět kolem Xaviera, se k němu můžu kvalifikovaně (jako divák, samozřejmě) vyjádřit. Pokud se vám líbil díl předešlý tak se vám bude líbit i tento. Nese opět metaforický název "Les Poupées russes", což v originále znamená "ruské panenky" tedy takzvané matrjošky. Představují ženy, které muž během svého života pozná a pokaždé dumá nad tím, zda-li tahle už je skutečně ta poslední. Snímek je opět prodchnut stejnou odrůdou humoru, očekávejte i stejný styl vyprávění. Přestože už se nebudeme pohybovat ve studentském prostředí a Xavier je čerstvý třicátník, přišlo mi, že nezestárl ani o den a je pořád stejný, jako když byl na studijním pobytu v Barceloně. Drží si svůj osobitý humorný nadhledu a poznává staré i nové ženy, jak se sluší a patří. Takže pokud máte chuť, neváhejte a dejte tomuto filmu šanci. A možná zjistíte stejně jako já, že britský přízvuk je prostě zatraceně sexy!

A krátký úryvek z Xavierova vyprávění:

"Tak, teď píšu povídky. Mojí prací je vyprávět příběhy pro všechny. Přesto ty nejkrásnější a nejlepší příběhy vyprávím téhle paní. To je paní Vanpeteguemová. Moje bankéřka."