Pages

sobota 22. června 2013

The Three Musketeers [Tři mušketýři] (2011)

Athos (ve volném čase potápěč), Portos (ožralý dobytek jako originál), Aramis (rád se snáší z nebes, přeci jen je to kněz) a D'Artagnan (gaskoňský floutek s tváří Charlieho z úžasného nostalgického filmu Perks of Being Wallflower). Dále vzducho-lodě, trochu ulítlý Ludvík XIII spoustu slow-motion a exposion. Sašandr Dumas se asi točí v hrobě, ale mně se to prostě líbilo. 

Konečně tu máme adaptaci, která si od prvních minut nesnaží být ani v nejmenším nějakou skutečně věrnou a nejlepší reinkarnaci jeho románů o mušketýrech a rovnou otevřeně přiznává, že tohle bude v tom nejvíce novověkém smyslu slova úlet. Skutečně, otěže "předlohy" jsou drženy velmi volně. 

Už jméno člověka na režisérském postu napoví, že se to s mušketýry tentokrát myslelo jinak. Paul W. S. Anderson. Ano, je to ten, který buď klátí Millu Jovovich, nebo ji natáčí, jak klátí chodící mrtvoly ve filmové odnoži série Resident Evil. Jinými slovy záruka šílenosti. Přestože se zombií v Mušketýrech nedočkáme (čímž asi Dumas přišel o svoji životní posmrtnou roli), mnoho klidu během filmu nezažijete. A na některé jedince, jako jsem třeba já, to překvapivě dobře zafungovalo. Nejprve mě napadlo podívat se na tento film. Pak jsem tu myšlenku nechal dva roky uzrát a ejhle, nakonec z toho byl moc příjemný zážitek.

Kam až vede neléčená plynatost!
Hned první scéna nás vrhne do děje, dojde k představení jednotlivých hlavních postav, dojde na zlomené srdce a hlavně na neuvěřitelně obrovskou dávku absurdity. Takže se dá říci, že prvních 5 minut je pro vás osudových a rozhodnete se, zda jste ochotni na takový film přistoupit nebo se raději zahrabete pod pod polštář plný husích brk, rozžehnete svíci a začnete hltat dobrodružství mušketýrů v originální formě. Protože ať už ve škole zažíváte cokoliv, na takovýhle zážitek vás pravděpodobně nikdy nepřipraví. Nejlépe se to dá přirovnat k vážně míněné parodii. Ale rozhodně se na to dá dívat a správně naladěni se i skutečně pobavíte. Oproti jiným adaptacím Tří mušketýrů jsem zde pochytil jednu výhodu a to v ději. Děj se drží ve velmi hrubých rysech linky originálu ale hlavním rozdílem je, že se s ním mezi těmi efektními výbuchy a bitkami snad ani moc nepočítalo, takže jestli na něj zůstal prostor ve dvou větách je to příliš. Proto opravdu nečiní potíže ho pochopit. 

Vizuálně je to vcelku povedené, zažijete výlet do CGIčkové Paříže a některé scény jsou působivé a efektní. Možná trochu zarážejícím faktem je, že se ve významných rolích objevují známí herci. Proto vás bude otravovat kostnatý Orlando Bloom a těšit (i když v tomto případě celkem umírněný) Christoph Waltz.

Ten okamžik, kdy si mušketýr uvědomí,
že nikdy nedržel v ruce mušketu.
Celkově je to relaxační podívaná, kterou nesmíte ani v nejmenším brát vážně. A opatrně, ať vám to nepokazí přehled o tom jak to skutečně bylo! A co chudáci současné bezbrané nebohé děti, pro které to bude první mušketýrská adaptace, kterou uvidí? Možná se rozhodnou, že až vyrostou, tak se nestanou pokémony.


Ostrou mušku na dobré filmy,
přeje Šojerulin <(")