The Help [Černobílý svět] (2011)

Přestože jsem vynaložil veškeré úsilí, tak se mi nevybavuje žádná vtipná hláška z tohoto filmu. Ani ho nechci shrnout v pár úvodních větách. Proto udělám radikální krok a tady vám napíšu to, o čem film není. Tak zaprvé, není to o mimozemšťanech. Není to ani o nacistech. Není to o budoucnosti. Není to ani šílené, ani praštěné. Bystré hlavy pochopily, že to  tím pádem není sci-fi komedie. Není to ani o sexu. Ale pokud snad někdo z vás dostal chuť na všechno, co film nenabídne, doporučuji vám "Iron Sky". Na závěr tohoto stručného úvodu jedno drobné upozornění. Nenechte se odradit tím, že film je černobílý. Není.

Období filmových festivalů nám pomalu bude z dálky mávat na rozloučenou a těm šťastnějším z nás zbudou vzpomínky na skvělé filmy, známé celebrity a úžasnou atmosféru. Mně třeba stále zbývá slib, který jsem si kdysi dal, totiž že se jednou na nějaký ten filmový festival také vypravím. A jelikož se mi to už tradičně podaří až příští rok, tak upínám své naděje jiné filmové události, která zvedne nejednu úspěšnou hereckou hvězdu ze židle a přiměje ji dojít na pódium a předvést krátký herecký výstup, ovšem netradičně v civilu. Samozřejmě mluvím o filmových oceněních a konkrétně o těch nejprestižnějších - Oscary. Dal jsem si totiž také slib, že se jednou na Oscary podívám živě. Bohužel nikoliv naživo. A napadlo mě tady o tom napsat, protože snímek "The Help" byl minulý rok nominován na Oscara za nejlepší film. Nakonec cenu obdržel film "Artist", o kterém, ač je to dílo němé, jsme slyšeli všichni vskutku mnoho. A proto si také dovolím napsat několik slov o "The Help", ačkoliv si nemyslím, že by film byl nějak nespravedlivě utiskovaný a zapomenutý. Naopak si myslím, že ho mnohý čtenář zná. Ale pro mě je velkým překvapením a jednou z dalších hvězd, která vystoupala na oblohu a prozářila skrz šero obyčejných filmů. A takové filmy já mám z celého srdce rád, o nich se totiž moc dobře píše, a možná ještě trochu lepší je, že se o nich většinou i hezky čte.

Píšu knihu. Bude o tom, jak píšu knihu.

Film je natočen podle stejnojmenného románu spisovatelky Katheryn Stoccket. Píše o svém rodném městě Jackson ve státě Mississippi. Příběh se odehrává kolem šedesátých let a točí se hlavně okolo černošských služebných, což byla v tehdejší době nejspíš taková základní výbava každé slušné a spořádané domácnosti. Částečně příběh vychází i z autorčiných životních zkušeností, protože sama byla takovou služebnou v dětství vychována. A jelikož jsem to nečetl, tak nevím do jaké míry to odpovídá knize, ale ať je to jakkoliv, film jako celek sám o sobě je brilantním zážitkem.

Kdopak si asi vytáhl černou Petru?

Celé se to odehrává z pohledu jedné služebné. Jmenuje se Aibileen a občas uslyšíte její hlas v úloze vypravěče. Hlavně na začátku je to velmi žádoucí a nutné, protože postav je mnoho a orientace v nich může být chvílemi oříšek. Není to jako číst Čtyřlístek, takže jsem s tím také celkem zápolil, ale do závěrečných titulků se to podaří rozlousknout. Film je zajímavý ze dvou hledisek. Jednak nabídne pohled do tehdejší doby, kdy rasová segregace ještě byla součástí učiva základní školy. Druhak nabídne pohled do tehdejší černošské komunity. Je to vlastně taková společnost, která existuje uvnitř jiné a větší společnosti, která ji odmítá akceptovat a pohrdá jí. A přitom je černošská komunita služebných založena na mnohem pravdivějších hodnotách, než společnost plná přetvářky a povrchních společenských vazeb.

Pokud má na sobě služebná uniformu, tak se stává mechanickou poslušnou postavičkou, která chová (někdy předstíraný) respekt ke svému zaměstnavateli. Ti ji v podstatě ani nevnímají. Ale scény mimo pracovní dobu, kdy jsou z doslechu všech bledých tváří, dávají filmu jinou šťávu. Vyplynou napovrch skutečné charaktery různorodých lidí, není totiž třeba nic skrývat. A konečně je vidět, že i ony mají svůj život, kterým se musí prokousat, své vlastní potřeby a zájmy. Služebné jsou tedy nuceny vypořádat se s tímto duálním životem a rozhodně ne proto, že když už byly malé, kreslily si do deníčku obrázky, jak budou sloužit bělošské rodině, která je bude ponižovat. Mít svou "rodinu" pro ně totiž může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Všechny ale mají i svou vlastní a skutečnou rodinu, která si žádá jejich pozornost a z filmu je zřetelně cítit touha po tom, aby jejich vlastní děti měly lepší život než ony. 

Byl to Bůh nebo evoluce?

K příběhu se pokusím vyjádřit stručně. Ono to totiž nějak mnoho popsat nelze. Film by se dal rozkouskovat na několik kratších epizodek, v nichž tkví jeho největší síla, ale sleduje i jeden hlavní motiv. Jde o tvorbu knihy "The Help", která má otevřít tehdejší společnosti oči a ukázat pohled na svět z perspektivy služebných. Protože má film dvě a půl hodiny, vešlo se do něho velmi mnoho příběhových linek, ale ve výsledku vůbec nepůsobí zmateně a chaoticky. Naopak. Celou dobu jsem hltal každou další scénu. Sociální téma, které film zobrazuje, je hlavním tahounem, který mu dodává energii. Vytěžil z toho maximum, té energie je pořádná porce. Je to takové emocionální tornádo, které vás téměř nenechá vydechnout. Dojímavé a vtipné zároveň. 

A dneska už se holky mohou vesele kamarádit.

Zajímavým aspektem filmu je, že tam nehrají vůbec žádnou výraznou roli muži. Vidíme pouze ženské charaktery všemožných rázů. Ženy jsou tu silné postavy, které prezentují svou domácnost, chodí na společné klubové schůze, žijí společenským životem naplno, kdežto muži nejspíš během celého filmu pracují, aby mohli svým drahým polovičkám dopřát takový luxusní život. Takže ač je jejich role velmi důležitá, ve filmu je téměř neuvidíme a vše zásadní se odehrává mezi ženami. Herecké výkony opět na jedničku podtrženou. Fifleny budete nesnášet, upřímné a chytré budete milovat. Důkazem herecké kvality budiž skutečnost, že představitelka jedné ze služebných (Minnie) dostala za svou roli Oscara.

Film mi naprosto učaroval. Je to jeden z unikátů, který dokáže hrát serenádu s vašimi emocemi. Je to precizní dílo bez slabého místa. Ukazuje citlivou tématiku bez přetvářky a falešných růžových brýlí. Působí silně. Upřímný úsměv na rtech a blištící se slza v oku. To jsem už dlouho nezažil.


Ať i vy objevíte, co ve vás je, než bude pozdě,

Šojerulin <(")