"Dedeček mi říkal, že děti se berou tak, že je tatínkové vytahují ze svých půllitrů. Zajímalo by mě, jestli to mají stejně i v Americe. Pijí tam totiž hodně Colu, takže je možná vytahují z plechovek od Coly. Ale ne! Je to velká hloupost, děti by tou malou dírkou neprolezly."
Animovaná podívaná, o které se dnes krátce zmíním, je netradiční z několika důvodů. Za prvé je to technika animace, kterou jste již měli možnost vidět na velkých plátnech například u filmů "Mrtvá Nevěsta" z dílny Toma Burtona nebo u jedné z příhod "Wallace a Gromita". Jedná se o animaci figurek z modelíny, které jsou snímány pomocí technologie stop motion. To v podstatě znamená, že se postavičky mezi jednotlivými snímky vždy trochu upraví, aby výsledek vypadal tak, že jsou v pohybu a vyvíjejí nějakou činnost. Všechna čest těmto pečlivým animátorům (i když si nemyslím, že by "obyčejná" animace byla nějak jednoduchá), protože takových snímků se do jedné vteřiny nasází standartně 24. A když máte film, který trvá 90 minut, tak mi to s bleskovou pomocí kalkulačky vychází na necelých 130 tisíc snímků. Ano, v dnešní době digitálních fotoaparátů už je to sice taky takový standart, který si přivezete z prodlouženého víkendu v Alpách. Ale rozdíl mezi piplavou prací animátorů a mačkáním spouště fotoaparátu pokaždé, když se něco pohne, je určitě citelný. Proto není žádným překvapením, že taková práce dostane často své zadostiučinění i na Oscarech minimálně v podobě nominace. Druhý netradiční aspekt tohoto animovaného filmu spočívá v tom, že je to spíše jenom pro dospělé. Nikoliv kvůli explicitní nahotě, ale spíše kvůli zvláštnímu a sofistikovaně naivnímu někdy až ponurému humoru. Takže komu dělá obtíže pochopení předcházející věty, tomu film nejspíš nepřinese plnohodnotný zážitek, jaký může nabídnout.
 |
| Kohout čekající na východ slunce. |
Film přichází z australského kontinentu, kde vznikal pod taktovkou Adama Elliota. Tento režisér vytvořil o šest let dříve snímek, který se s "Mary a Maxem" v mnohém schoduje. Nese název "Harvie Krumpet" a obdržel v roce 2004 Oscara za nejlepší krátký animovaný film. Jelikož jsou si oba filmy v mnohých podstatných detailech podobné, přijdete částečně o překvapení, pokud se na něj podíváte dřív. Na druhou stranu to lze doporučit jako takovou návnadu na plnohodnotnou celovečerní stopáž, jelikož z Harvieho aspoň ochutnáte onen zvláštní humor a styl. Aniž byste brali v potaz podobnou animaci, tak je hned po prvních pár minutách naprosto jasné, že se jedná o dva produkty stejného tvůrce.
 |
| Jaký je rozdíl mezi tlustým Maxem a jednookou kočkou. Žádný. Oba do všeho narazí. |
Ale pojďme se podívat na hlavní snímek. Jde o příběh jednoho Američana a Australanky. Nemají spolu mnoho společného. Snad jen to, že v jejich světech platí za outsidery a nejsou dvakrát oblíbení. Jednoho dne se za drobného přispění osudu jejich cesty spojí a začne se mezi nimi budovat zvláštní přátelství. Přátelství na dálku. Přátelství dopisní. Mnohý divák, ovlivněn americkými romantickými komediemi, by očekával, že si pošlou dva dopisy, utratí životní úspory, aby se mohli setkat, zjistí, že jsou pro sebe skutečně souzeni, zasadí strom, zhasnou světlo a zplodí syna a pokud neumřeli, tak tam plodí dodnes. Ale tak to navzdory všem očekáváním nebude. Jí je pouhých osm let a on už je pokročilý třicátník. Ona je neoblíbená v třídním kolektivu a nemá žádné kamarády. On je duševně nemocný a nemá žádné kamarády. Ale oba mají jeden druhého. Aby byla propastná vzdálenost ještě zřetelnější, jsou jejich světy navíc odděleny barevným spektrem. On žije v černobílém temném New Yorku plném špíny a lidí, kteří se nestarají jeden o druhého. Ona žije v čistém a barvami prodchnutém městečku Mount Waverley v rodinném domku na poklidné ulici. Ačkoliv byste čekali v příběhu nějaký zásadní vývoj a přechod do dalšího stádia kamarádství, tak vše táhne dopředu pouze jejich vzájemné dopisování, které skutečně hraje prim celou dobu filmu. Samozřejmě každý z nich má i svůj život, se kterým se musí vypořádat, ale vždy jsou to jen takové okrajové kulisy. Agorafobní soused, koktající kluk od vedle, kohout, který spadl z korby cestou na jatka, rybičky a jejich smrt na sto způsobů, slepá důchodkyně, která vaří výborné polívky, a spousty dalších postaviček tvoří zajímavé zpestření příběhu. Výsledkem je pozoruhodné a pěkné panoptikum, které se tvůrcům naštěstí nesesypalo na hlavu a všechny důležité osudy poctivě uzavírají, což jistě potěší leckterého diváka. A jak hlavní hrdinové stárnou, celý příběh se pomalu blíží ke konci.
 |
| Typický outsider bez FB. |
To, co je na snímku nejúchvatnější, je právě onen styl ponurého humoru (to spojení se mi zkrátka líbí, ač nevím, zda to vystihuje přesně). Pro demonstraci zkusím nastínit některé scény z filmu "Harvie Krumpet", abych neměl špatný pocit z toho, že na vás chrlím spoilery. Například: "Harvie je v nemocnici, jelikož dostal rakovinu varlete. Museli mu ho amputovat. Vedle jeho postele stojí sestřička s amputovaným varletem. Během toho se do sebe zamilují." A další: "Harvie s knězem jsou na pohřbu jeho rodičů. Začíná druhá světová válka a Němci napadají Polsko. Bombardování. Oba skočí do hrobu a ukrývají se, jako by byli v zákopu. To vše za podmanivého hlasu vypravěče Geofreyho Rushe." Zkrátka a dobře, v žádném případě nečekejte komedii. Ale nějaké kouzlo to v sobě rozhodně má, ačkoliv se mi nedaří přesně pojmenovat. Abyste ho okusili i vy, budete se muset na dopisovací dobrodružství podívat sami.
Naivita osmileté holčičky spojená s pohledem na svět dospělého autisty dokázaly vytvořit velmi zvláštní atmosféru, která je cítit od první minuty do posledního titulku. Osobně jsem se s takovým specifickým stylem u filmu ještě nesetkal. K tomu všemu úchvatná animace! Takže ač snímek nabízí zážitek z mého pohledu vskutku netradiční, stále je to zážitek. Stojí za vidění. Mnoho se nenasmějete. Ale utkví v paměti.
Ať najdete pár pravých přátel na celý život,
Šojerulin <(")
0 komentářů:
Okomentovat
Nebojte se, koukejte, komentujte a mějte se rádi!