Stardust [Hvězdný prach] (2007)

Už první kniha o Vy-víte-kom a chlapci, který přežil, nás přesvědčivě informovala o tom, že pohádkové a kouzelné bytosti mohou v míru a pohodě existovat vedle obyčejných lidí. Knižní  a z televizního seriálu známá série "Píseň ohně a ledu" nás zase poučila v tom ohledu, že k oddělení těchto dvou odlišných dimenzí od sebe může velmi dobře posloužit... zeď. A právě film "Stardust", vycházejíc ze stejenojmenné knihy, v sobě kombinuje od každého kousek (samozřejmě, je to fantasy), ale přesto si drží svou vlastní obrovskou porci osobitosti, originality a vtipu, díky čemuž tento snímek řadím mezi největší kalibry filmového pohlazení.

A teď už se pohodlně usaďte a nechte se odvát hlasem vypravěče do světa, kde čáry a kouzla existují vedle světa "obyčejného", vlastně co by kamenem dohodil. Nahlédněte do světa, kde král kouzelné říše na smrtelném loži sděluje svou nečekanou poslední vůli, aniž by tušil, co všechno se tím dá do pohybu a jak moc tím ovlivní dění nejenom v celé magické říši, ale i události za Zdí, tedy v dobové Anglii. Pojďte se podívat do světa, kde můžete cestovat mezi nebem a zemí a kde padající hvězdy dokáží splnit nejedno tajné přání.

Toto trochu vyvrací skutečnost,
že kočky nepadají na záda.

Přestože můžeme Hvězdný prach zařadit mezi pohádky, není to taková klasika, jako byste si mohli myslet. Předně zde vyniká humorně laděná melodie příběhu a "dospělé" vtipy a situace. Přestože se setkáváme s prvky pro pohádkový příběh nepostradatelnými (s poctivostí nejdál dojdeš, dobro vítězí, pravda vítězí, láska vítězí), jsou nám představovány vždy s takovou originalitou a zabalené do hávu perfektního fantazijního  světa, že to nesnižuje kvalitu filmu ani o píď. Přes to všechno je to film vhodný také pro děti. Vzpomínám si, že když jsem viděl v útlém věku prvně Forresta Gumpa, moc se mi to líbilo, ačkoliv jsem ještě tolik nevěděl proč. Drobná podobnost tu může být s Hvězdným prachem. No a krom klasických pohádkových pouček se mohou zvídavé děti také například dozvědět, že spory o dědictví nebývají jednoduché. Málokdy vás sice jeden ze sourozenců vyhodí oknem, ale je dobré být připraven na nejhorší. A věřte tomu, že i motiv podvratných, dravých a vraždících se dědiců může být zpracován tak dokonale, že je to ve výsledku parádní zábava.

Ano, i fotka může smrdět!

Hlavním motivem je láska. Mladý hrdina Tristan Thorne je Angličan a zatím ho v životě nepotkalo žádné velké vzrušení krom házení kamenů na okna své vyvolené. Ona je ovšem vyhlášená místní krasavice, hraje se silnými zbraněmi a s muži si zahrává, takže je jasné, že její srdce nebude mít zadarmo. A když jednoho dne spadne na Zem hvězda, Tristan se neohroženě vydá pro ten nejoriginálnější svatební dar. S tím se zároveň rozpoutá dobrodružství, které mu nabídne vzrušení až přespříliš. Není totiž v pátrání po spadlé hvězdě ani zdaleka sám. Hold jiný kraj, jiný mrav. Při tomto putování tedy nebude nouze o nebezpečí, překvapení, intriky, čáry a kouzla, přátelství, nečekaná shledání, únosy, pašovaní a také samozřejmě dojde na nějaké to přeskupení hodnotových žebříčku. Celé se to pak rozmotá ve velkolepém finále (přirovnal bych to k bitvě o Helmův žleb v pěti lidech). U tohoto závěrečného souboje možná dojde na jediný moment, kdy budete trochu přivírat oči. Výkon, který předvede Mark Strong jako mrtvola, je prostě až tak oslnivě drastický. U závěrečných titulků budete určitě pozitivně naladěni a já doufám, že vám to vydrží ještě dlouho poté.

Taky jste mysleli, že ženy nemají rády,
 když se jim díváte do výstřihu. Omyl!

Film je jedna velká pastva pro diváka. Nejenom díky příběhové a vizuální stránce, ale také díky hercům. Objeví se zde například Robert de Niro v poněkud velmi netradiční roli kapitána pirátské lodi. Homosexuálního. Michelle Pfeifer hraje skvěle prohnilou, ale velmi sexy čarodějnici. Tedy hlavně v první části filmu, potom začne celkem rychle stárnout. Konec filmu naštěstí přijde dřív, než se její prsa dotknou země. A ústřední dvojice je také skvělá, ač jejich jména tak známá nejsou. V neposlední řadě musím upozornit na malou roli Rickyho Gervaise. Pokud jste ještě neměli tu čest se s ním zprostředkovaně seznámit, rozhodně tak neprodleně udělejte. Jeho politicky nekorektní a velmi útočný humor proti všem ho definuje a poslední dva ročníky Zlatých glóbů byly nezapomenutelným zážitkem právě díky tomu, že celým večerem provázel.  

Troufám si říci, že k tomuto filmu se budete vracet stejně rádi, jako to dělám já. A pokaždé vás pohladí po tváři, pošimrá v podbřišku a ukáže vám, že... 


I vy můžete mít rádi pohádky.

Šojerulin <(")

The Hurt Locker [Smrt čeká všude] (2008)

"The rush of battle is often a potent and lethal addiction, for war is a drug."

Dnes bych chtěl napsat pár řádek o filmu ze šuplíku 'válečný'. Nečekejte ale žádného Ryana, nebo Schindlera, tento kousek je spíše ze současné válečné scény a ještě k tomu pojatý, v mezích možností, originálně. Film nám dává možnost stát se svědky několika příběhů, které se odehrály v Iráku. Hlavními postavami jsou příslušníci skupiny, která se zabývá zneškodňováním výbušnin. Ale jak už je v poslední době u válečných filmů zvykem, nehledí se pouze na akční stránku věci a historická fakta, ale je zde i jakýsi pokus o pohled do hlubin vojákovy duše.

Teď ještě krátký přehled týmu, který se na počinu podílel: Režii si vzala na starost Kathryn Bigelow (K-19: The Widowmaker, Strange Days, Point Break), v hlavních rolích se představili Jeremy Renner (The Bourne Legacy, The Avengers, Mission: Impossible - Ghost Protocol), Anthony Mackie (The Adjustment Bureau) a Brian Gerahty (Jarhead). Sluší se taky podotknout, že film získal 88 ocenění a dalších 57 nominací. V této sbírce se blyští 6 Oscarů a 6 BAFTA Film award. Režisérka Kathryn Bigelow se tímto v roce 2010 stala první ženou, která získala Oscara za nejlepší režii a s těmito výsledky porazila i svého ex-manžela Jamese Camerona s jeho slavným Avatarem. Aspoň vidíte, co všechno se může stát, když pustíte ženy z kuchyně. :-)

Bylo to jako tahat bombu za ocas...

Film má samozřejmě jednoduchý válečný koncept, všichni proti několika hrdinům, náš Bomb squad, kde je jeden riskující, jeden starostlivý a jeden ufňukaný a teď se s tím všichni snaží nějak vyrovnat. Film začíná scénou, kdy se tato četa snaží zneškodnit nastraženou výbušninu, ale opodál nenápadně stojící Iráčan s mobilem v ruce zasáhne a Štábní Seržant Matt Thompson (Guy Pearce) se odebere do věčných kasáren. Do stálého počtu tří frajerů četu doplní Seržant První Třídy William James (Jeremy Renner, dále pouze James). Nakonec zde tedy máme Jamese, Seržanta JT Sanborna (Anthony Mackie, dále pouze Sanborn) a Specialistu Owena Eldridgea (Brian Gerathy, dále pouze Owen). Že vše nebude stejně jako dřív si Sanborn a Owen potvrdili hned při prvním výjezdu s novým velitelem, při kterých se ukázalo, že James je tak trochu sólista a nectí zavedené praktiky, které se snaží chránit zdraví a životy vojáků, ale místo toho se snaží dokončit úkol, nehledě na riziko, které představuje. Právě toto je v rozporu s názory Sanborna a Owena a proto nálada v týmu není ideální. A tak to jde stále dál, Sanborn je stále naštvanější, Owen vystrašenější a Jamesovi je to stále stejně jedno. A když pak jednou Jamesova potřeba stále si něco dokazovat přivede Owena do maléru, ze kterého si odnese rozdrcenou stehenní kost, všichni čekají, že si James něco uvědomí a změní svůj přístup, ale nic takového se, samozřejmě, nestane. Místo toho přijde střídání čet a všichni tři v Iráku končí a jedou domů za svými rodinami. Ale James doma nevydrží dlouho a po chvíli se dobrovolně vrací do války a zase 'stříhá drátky'.

To chce klid...

Všem je samozřejmě jasné, že Jamesovo odhodlání není způsobeno vlastní hrdostí, starostí o civilisty, nebo něčím podobným, ale že mu jde hlavně o adrenalin a jeho vlastní pocity. Někdo chce prostě válku přežít ve zdraví a někdo tam je kvůli vzrušení, které jinde nenajde. Tento film se nám snaží podat svědectví o střetu těchto dvou přístupů v týmu, který má spolupracovat.

Ještě bych závěrem chtěl zmínit skvělý střih (který byl také právem oceněn Oscarem), dodává filmu jinou dimenzi, kamera, která stále poskakuje, vás udržuje ve střehu a je to velice originální a zajímavý prvek, kterého si určitě všimnete.

Jen aby zrovna nejel vlak!

Pokud jde o obsah filmu, po stránce svědectví o válce na blízkém východě, alespoň podle mého názoru, nepřekonal výše zmíněný kousek Jarhead (který také mohu jen doporučit), ale jako celek je více 'koukatelný' a lepší. I když, koukněte se na oba a posuďte sami ;-)

Uvědomuji si, že tento film nespadá do kategorie, na kterou by chtěl cílit náš blog, ale i tak bych Vám ho rád doporučil. Je to vynikající kousek, o tom samozřejmě hovoří i vítězné statistiky. A jako každý válečný film se nabízí jako terč rýpalům, kteří mohou říct 'Ale takhle by se to nikdy nestalo.', 'Nic takového se ve válce nestává.'. Zde už je pouze na Vás, zda chcete vidět realistický film, kde se všechno odehrává přesně jako v realitě, nebo film, kde je tato realita lehce upravena, aby byla schopna více spolupracovat s příběhem a poselstvím, které se nám snaží přinést.