Pages

úterý 25. prosince 2012

Total Recall (1990, 2012)

"Ženská, kvůli tobě bych si přál mít ruce tři!"
"Vedeš si skvěle i se dvěma."

Jak titulek napovídá, dnes tu máme pod nadšeneckým drobnohledem rovnou dvě filmová díla, která spolu úzce souvisí nejenom stejným názvem. Tvrdit, že ten starší snímek je původní a ten nový je jen pouhým remakem, by asi nebylo úplně správné. Oba filmy totiž primárně vycházejí z povídky spisovatele Philipa K. Dicka nazvané "We Can Remember It For You Wholesale". I pokud jste žádnou z jeho literárních povídek nebo románů nečetli či dokonce jste nikdy neslyšeli ani jeho jméno, stejně je tu možnost, že tohoto autora znáte. Jeho ztvárnění žánru science fiction se totiž už mnohokrát objevilo na našich obrazovkách v podobě adaptace dalších jeho kousků (Blade Runner, Minority Report, 12 opic,...). Samo o sobě to není zárukou kvality. Vždy je nutné počítat s autorskou vizí režiséra, která může s výslednou podobou filmu výrazně zamíchat a nakonec z toho vznikne něco úplně jiného, než by kdy byl pan Dick s perem v ruce zamýšlel. Jelikož už je třicet let po smrti, tak už nemůže stylově mooreovsky prohlásit, že se na takovou píčovinu nikdy nepodívá.

Remake??!
Z toho důvodu mi přišlo zajímavé podívat se na oba filmy, abych mohl pozorovat, jak se projevuje ruka režisérova na filmech, které staví na stejných základech, ale výsledek je v mnoha ohledech odlišný. Než se na to podíváme, tak krátce k obsazení filmů. Starší  a možná kultovní Total Recall utočí na diváka skrz grimasy gumové tváře Arnolda Schwarzeneggera (podezřívám tvůrce filmu, že v některých scénách má tu hubu fakt gumovou, třeba když mu lezou oči z důlku), Rachel Ticotin a Sharon Stone (která už před natáčením Základního instinktu nenosila spodní prádlo aneb bystré oko při úvodní postelové scéně zkrátka nezůstane suché). Nové zpracování představuje v hlavní roli Colina Farrela, Kate Beckinsale (která už není k divákovi tak vstřícná jako Sharon Stone, co se taky dalo čekat, když na režisérské sesli sedí její manžel) a Jessica Biel nápadně připomínající Scarlett Johansson v černém vlasovém provedení.

To odbourá ranní erekci.
Přiznávám, že filmy konzumuji rychleji než knihy a povídku mám teprve rozečtenou, takže opět nemůžu zhodnotit věrnost předloze. Oba filmy ale mají styčné body v příběhu. Hlavním charakterem je Douglas Quaid, dělník z nižší sociální vrstvy (kam patří už každý  spořádaný a slušný člověk - píše se totiž rok 2084). Po nocích ho pronásledují podivné sny a během dne se mu hlavou honí vtíravý pocit nenaplněnosti, chuť stát se někým jiným, touha chopit osud do vlastních rukou a nepropadnout každodenní rutině. A v budoucnosti, kde ženy ukazují svá tři prsa na pozdrav, je možné všechno. Splnit si svůj sen mu umožní společnost Rekall, kde si trochu pohrají s mozkovým hardwarem klienta a upraví mu vzpomínky. Kvalita zaručena, i Steven Hawking by si myslel, že ještě včera ráno vyskočil z postele. Ale problémy s identitou jsou nasnadě. Od tohoto momentu už je lepší zvýšit pozornost, protože se spustí špiónský příběh, kde budete často váhat, zda je skutečný nebo jenom zdánlivý. Ve hře tu máme vymazané, přepsané a zálohované vzpomínky na sto způsobů, futurismus všude kolem nás a jeden zvrat za druhým. Zkrátka záruky, že to do konce dokoukáte.

Otevřete pusu, ať se vám můžu podívat do nosu.
Starší Total Recall je stylizován hodně mimozemsky. Z velké části se odehrává na Marsu a proto tam není nouze o mimozemské spoluobčany a nějaké ty mutanty. K dobru věci zůstali tříprsé kurtizáně tvůrci věrni i v novém filmu, ač hláška už tam není tak perverzně kouzelná jako v úvodu této amatérocenze. Vlastně se to dá na nový film vztáhnout obecně, to co bylo v Arnoldově verzi brutální nebo syrové, úchylné nebo nechutné, to už v novém filmu působí uhlazeně a vyrenderovaně, pokud to tam vůbec zůstalo. Takže celková atmosféra starého filmu je umocněna dobou, kdy vznikal. Tvůrci si tehdy onu moderní uhlazenost nemohli dovolit. A film se pravděpodobně nesnažil získat co nejmírnější hodnocení cenzorů a cíloval přímo na skupinu dospělých. A drobnost na závěr, Arnoldův rozkrok dostane zabrat mnohem víc než Colinův. Nevím proč. Možná v dnešní době kopanec do kulí nebolí tolik jako před dvaceti lety nebo nikdo nesehnal vhodného kaskadéra. Tyto okamžiky vás donutí uvěřit, že Arnie umí vytvořit na tváři i nějakou emoci.

"Where the hell are fucking Brugge?!"
Nový Total Recall baví velmi dobře a zaujal mne mnohem více jako lépe působící komplexní celek. Colin oproti Arnoldovi hraje lépe, což jste asi čekali, ale už tu chybí to kouzlo syrovosti. Rok 2084 vypadá celkem dobře, že bychom v takové budoucnosti i chtěli žít, což se nedá říct o apokalyptickém Marsu. Ten dokonce vypadl úplně, protože celý děj se odehrává na dvou koloniích na Zemi, které jsou spojeny pouze obřím potrubím, které je výstřelkem budoucnosti a nazývá se výtah. Akční scény jsou vizuálně skvělé, výprava je také úžasná a příběh se drží stejné kvalitní kostry Dickovy povídky. Nadšence potěší drobné odkazy na starší snímek, sice se neobjeví sám Terminátor, ale jsou velmi působivé a umístěny na správných místech, kde to neruší, ale potěší. Na závěr nutno dodat, že konec filmu ve mně nechal mnohem větší otazník, což bylo nejspíš záměrem obou filmů, ale tenhle to zvládl po počátkovsku dokonale.

Sečteno a podtrženo, u mě atmosféricky vyhrává starší film se svalovcem a spoustou krve, mimozemskou populací a starými efekty. Ale po stránce příběhového celku zase vítězí moderní pojetí. Za shlédnutí stojí obě. Je to jako s populární hrou DeusEx. Starý díl má prostě svoje kouzlo, kvůli kterému jsme ochotni mu odpustit na dnešní dobu "nedostatky". A ten nový díl už hraje jinou ligu, stejnou atmosféru nevytvoří, ale vypadá zkrátka skvěle. 

Ale co můžu doporučit, pokud sci-fi má vaše sympatie nebo pokud vás zaujal tento snímek, rozhodně se neváhejte podívat na jakýkoliv jiný film inspirovaný Dickovými povídkami, protože skutečně jsou zárukou aspoň určité myšlenkové konstrukce. A minimálně výše zmíněné vás zaručeně pobaví a možná vás donutí roztočit mozkové závity i po skončení titulků. Kdo ví, možná vás dokonce přimějí položit se do knih a vrátit se zpátky na stromy. To jsem přehnal... 

Jdu otevřít čtečku,

Šojerulin <(")






čtvrtek 13. prosince 2012

Perfect Sense (2011)

Dnes je mým potěšením, že vám mohu představit svůj pohled na film spolu s několika tuzemskými a zahraničními referencemi, které jsou zárukou kvalitního zážitku:


"Mrazivé a neodbytně perfektní." 
*** Premiersimo ***

"Kapesníček může být i na slzy."
♀♂♀ Ch. Sheen ♀♂♀

"Můj Milášek."
anonym z vazby

"Kulerváč."
          Šojerulin <(")


"Nejdřív se dostaví zděšení. A potom propukne záchvat hladu. Takhle přesně mizí chuťový smysl z našeho světa. Nikdo ani neměl čas dát té chorobě jméno..."

Poznali jste to správně. Není to typický vánoční proslov, který by zahřál u srdce. To jsou slova, která zazní z úst hlavní hrdinky Susan, která pracuje jako epidemioložka, a o práci  v tomto skromném katastrofickém filmu rozhodně nebude mít nouzi. Její hlas je výrazným prvkem filmu, který vám utkví v paměti. Ve spojení s dokumentárními záběry ze všech konců světa o úpadku civilizace je to opravdu děsivá kombinace. Ale začneme na začátku. 

Tak blízko a tak odcizení. Aneb lidé v šalině.
Na začátku film oslovil porotu na několika světových festivalech, kde posbíral různá ocenění (např. ve Skotsku, Philadelphii, Edinburghu,...). Porotce zaujal příběh o lásce na pozadí rozpadajícího se světového pořádku.

On, Michael - kuchař. Pohledný a energický Ewan McGregor, jehož život se točí kolem spokojených chuťových buňek zákazníků. Má skvělou práci v perfektním kolektivu. Ženy pro něj nejsou cílem, jsou pouhou cestou, jak se dostat příjemně k ránu. Jak už to bývá, osudová žena na sebe nenechá dlouho čekat a společně budou čelit novodobé světové "potopě". Světem se totiž začne šířit virus, jehož původ není znám a způsobuje lidem velmi silnou emoci a téměř okamžitě na to ztrátu smyslů. Jak se říká: "Láska viry přenáší". Takže ani naši čerstvě zamilovaní hrdinové nebudou žádnou výjimkou.

Z dovolené.
Z výše řečeného nevyplývá mnoho originálního, ale opak je pravdou. Pojetí tohoto filmu je... zkrátka zvláštní. Já to mohl srovnat s jiným (a řekl bych více známým) filmem "Contagion", který se věnuje stejnému tématu. Tam ovšem je kladen mnohem větší důraz na odborné tlachání o epidemiích a virech a příběh je roztřepen do spousty drobnějších linek. U Perfektního Smyslu je hlavním motivem ústřední dvojce. Susan, která působí chladně, a  kontrastní Michael, ze kterého vyvěrá radost ze života. Musím říct, že herecké duo funguje skvěle a je mezi nimi potřebně jiskřivá chemie. A kdo toužil od dob Casina Royale vidět bondgirl nahou, bude spokojen, protože prsa Evy Greenové si vybojovaly ve filmu celkem dost prostoru.

Vyfotíme se, jak máme ještě chuť!
Velmi silné scény jsou ty, které ukazují následky po "vymření" určitého smyslu. Vidíme vývoj lidí, kteří nacházejí v životě úplně jiné hodnoty, ke kterým nově upínají svou existenci (např. mýdlo - ovšem nikoliv na mytí!). Vtíravý pocit, že bude hůř, prostupuje každým střihem. Závěrečná scéna je jedna z nejlepších celého filmu. Působivý soundtrack jí jen přidává na neuvěřitelně romantickém a děsivém efektu zároveň. Spirituální erekce se bude mísit s husí kůží a mrazením. A když si člověk uvědomí, že závěrečné titulky vlastně vůbec neznamenají konec, možná bude ještě usínat s otevřenýma očima. 

Film působí nízkorozpočtově a o to surověji. Ukáže nám lidskou rasu, jak bojuje do poslední chvíle o své místo na slunci. Jak se přizpůsobuje novým životním podmínkám a snaží se vyhrát bitvu nad přírodou. Obzvláště děsivé jsou výše zmiňované dokumentární záběry, které apelují na cit diváka a představují svět kolem nás ve své krutosti a bezohlednosti. Původ viru je neznámý a ve vzduchu visí otázka. Můžeme si za to sami?

Suma sumárum je to film, který působí silné emoce. Kdo to má rád a v takových snímcích se vyžívá, nebude zklamán. A ten, kdo už při čtení tohoto článku cítí blížící se mdloby, nechť se těší na vánoční svátky a pohádkovou šňůru, která nás nemine.

S přáním smyslného života,

Šojerulin <(")