A Young Doctor's Notebook [Zápisky mladého lékaře] (2012)

- "Všichny tři mají syfilis." 

- "Ale né, doktore. Jen se někde nachladily. Můžete nám na to něco dát?"

- "Můžu. Lopatu."

Jestli mně můj filmový čuch neklame, tak dneska poprvé na blog umísťuju povídání o seriálu. Ano, je tomu tak. Vedou mne k tomu dva důvody. Jednak je to charakter seriálu, který má svou osobitou podobiznu a mezi množstvím seriálů tvoří škatulku sám pro sebe. A za druhé o tom chci napsat, abyste to náhodou nevynechali. Stojí to za to a nestojí to mnoho času. Ač bolestné to pro někoho možná bude. Ale šup k věci.

Jedná se o seriál, který zpracovává knížku povídek od ruského autora Bulgakova. Kdo ho nezná, nevadí. Snad postačí tento základní poznatek z Šojerulinovy naučné abecedy. Fakt, že dokážete z písmen ruského jména vytvořit slovo "kulag", sám o sobě znamená, že se nebude jednat o žádné ořezávátko. A to stejné platí o obsahu tohoto dílka (a tedy i televizního zpracování), které si servítky rozhodně nebere. Jedná se o příhody mladého doktora, který je jako premiant a čerstvý absolvent moskevské univerzity přidělen do ne zrovna nejpříjemnějšího prostředí, kde zjistí, že teorie a praxe jsou dvě hodně odvrácené strany jedné mince. Skončí kdesi v kruté ruské krajině a jeho ošetřovna je široko daleko jediným dílem člověka. Klasické české "na samotě u lesa" mínus 60 stupňů Celsia. Zde se odehrávají jeho první neprofesionální kroky jako profesionálního doktora a vy to můžete pohodlně sledovat z tepla domova. O pestrost osazenstva je postaráno díky dříve usedlému personálu, který stále drží v paměti úspěchy předešlého doktora Leopolda Leopoldoviče. Jestli bude mít pan doktor nějaké zákazníky a jak se s nimi popere, to už si nasledujte sami. Ano, myslím popere. 

Když máte strach otočit se zády.

Seriálové zpracování se vydalo cestou retrospektivní schizofrenie. Možná opět bude muset nahlédnout do mé naučné abecedy, ale ujišťuji, že dnes už to bude naposled. Všechny příhody mladého doktora totiž sledujeme formou vzpomínek jeho staršího já. Je to ovšem trochu originálnější neb starší já je ve vzpomínkách také a dokonce rozmlouvá se svou mladší verzí, hodnotí jeho činy, dává mu rady do života a snáší s ním jeho neúspěchy. Po první epizodě si uvědomíte, jak nádherně to funguje. A v dalších epizodách zjistíte, jak hodně se z tohoto konceptu dá vytěžit, občas z toho bude dokonce až mrazit. Tento koncept nepůsobí vůbec šroubovaně, ale má v seriálu své opodstatněné místo a smysl a dokonce nám pomáhá pochopit i děj, který se odehrává v přítomnosti. Jinými slovy retrospektivní schizofrenie na jedničku! Po rusku na pětku. Jako jeden z dalších velkých kladů vnímám černý humor. Ten by se dal krájet, snís a vyloučit v úplně stejné podobě a použít znovu. Takhle silné a kvalitní to je. Ponurá atmosféra a všudypřítomná plížící se smrt a přesto je to tak humorně vyvážené, že z toho rozhodně smutní nebudete. Pro někoho možná způsobí přimhouření oka explicitní zobrazení doktorského umění. V podaní našeho mladého doktora ovšem onen pojem "umění" trošku skřípe (při amputaci končetiny je to dokonce slyšet!). Rozhodně se tím nenechte odradit je to vykoupeno celkovým dojmem. A navíc i "operační" scény jsou prezentovány s takovou nenuceností a do celkové kompozice běžného dne našeho mladého lékaře krásně zapadají.

S kým bude náš mladý doktor souložit?
Ententýky...

Herecký koncert je úžasný. Hlavní dva proragonisté se výborně doplňují a společně jim to šlape. Nikdy bych nevěřil, že mě Daniel Radcliff tak přesvědčí, ale ten chlapec, který zůstal naživu, je skutečně vtipný a nadaný herec. Harryho Pottera mi připomínal jenom jednou a za to může obrovský kufr, který mu sekundoval. Tohle zjištění pro mne bylo největším překvapením tohoto seriálu. Vždycky jsem si myslel, že z dua Radcliffe/Grint bude právě Ron, který mě bude v jiných filmech zajímat a ohromovat. (Hermionu jsem z musel z tohoto srovnání vyřadit, protože by to nebylo fér. Důkazem budiž, že například o aktuálním filmu "Bling Ring" jsem moc dobrého neslyšel, ale viděl jsem trailer a dal mi přesně to, co jsem chtěl vidět. A chystám se na film, protože toho chci vidět víc. Ehm odkaz.)

Závěrem bych zdůraznil snad jediné negativum. Seriál má zatím pouze jednu řadu o čtyřech epizodách. Ještě k tomu jsou to takové malé jednohubky. Další série bychom se měli dočkat ke konci tohoto roku. A věřte tomu, že až dokoukáte poslední epizodu rozhodně se budete těšit. Podobnost návykovosti jako u morfia je čistě náhodná.

Příjemný zážitek a snad i vy uvidíte pověstná zářná světla Gračovky...

Přeje Šojerulin <(")

The Three Musketeers [Tři mušketýři] (2011)

Athos (ve volném čase potápěč), Portos (ožralý dobytek jako originál), Aramis (rád se snáší z nebes, přeci jen je to kněz) a D'Artagnan (gaskoňský floutek s tváří Charlieho z úžasného nostalgického filmu Perks of Being Wallflower). Dále vzducho-lodě, trochu ulítlý Ludvík XIII spoustu slow-motion a exposion. Sašandr Dumas se asi točí v hrobě, ale mně se to prostě líbilo. 

Konečně tu máme adaptaci, která si od prvních minut nesnaží být ani v nejmenším nějakou skutečně věrnou a nejlepší reinkarnaci jeho románů o mušketýrech a rovnou otevřeně přiznává, že tohle bude v tom nejvíce novověkém smyslu slova úlet. Skutečně, otěže "předlohy" jsou drženy velmi volně. 

Už jméno člověka na režisérském postu napoví, že se to s mušketýry tentokrát myslelo jinak. Paul W. S. Anderson. Ano, je to ten, který buď klátí Millu Jovovich, nebo ji natáčí, jak klátí chodící mrtvoly ve filmové odnoži série Resident Evil. Jinými slovy záruka šílenosti. Přestože se zombií v Mušketýrech nedočkáme (čímž asi Dumas přišel o svoji životní posmrtnou roli), mnoho klidu během filmu nezažijete. A na některé jedince, jako jsem třeba já, to překvapivě dobře zafungovalo. Nejprve mě napadlo podívat se na tento film. Pak jsem tu myšlenku nechal dva roky uzrát a ejhle, nakonec z toho byl moc příjemný zážitek.

Kam až vede neléčená plynatost!

Hned první scéna nás vrhne do děje, dojde k představení jednotlivých hlavních postav, dojde na zlomené srdce a hlavně na neuvěřitelně obrovskou dávku absurdity. Takže se dá říci, že prvních 5 minut je pro vás osudových a rozhodnete se, zda jste ochotni na takový film přistoupit nebo se raději zahrabete pod pod polštář plný husích brk, rozžehnete svíci a začnete hltat dobrodružství mušketýrů v originální formě. Protože ať už ve škole zažíváte cokoliv, na takovýhle zážitek vás pravděpodobně nikdy nepřipraví. Nejlépe se to dá přirovnat k vážně míněné parodii. Ale rozhodně se na to dá dívat a správně naladěni se i skutečně pobavíte. Oproti jiným adaptacím Tří mušketýrů jsem zde pochytil jednu výhodu a to v ději. Děj se drží ve velmi hrubých rysech linky originálu ale hlavním rozdílem je, že se s ním mezi těmi efektními výbuchy a bitkami snad ani moc nepočítalo, takže jestli na něj zůstal prostor ve dvou větách je to příliš. Proto opravdu nečiní potíže ho pochopit. 

Vizuálně je to vcelku povedené, zažijete výlet do CGIčkové Paříže a některé scény jsou působivé a efektní. Možná trochu zarážejícím faktem je, že se ve významných rolích objevují známí herci. Proto vás bude otravovat kostnatý Orlando Bloom a těšit (i když v tomto případě celkem umírněný) Christoph Waltz.

Ten okamžik, kdy si mušketýr uvědomí,
že nikdy nedržel v ruce mušketu.

Celkově je to relaxační podívaná, kterou nesmíte ani v nejmenším brát vážně. A opatrně, ať vám to nepokazí přehled o tom jak to skutečně bylo! A co chudáci současné bezbrané nebohé děti, pro které to bude první mušketýrská adaptace, kterou uvidí? Možná se rozhodnou, že až vyrostou, tak se nestanou pokémony.

Ostrou mušku na dobré filmy,

přeje Šojerulin <(")

Jak je důležité míti Oskara? (2013) - díl IV.

Filmová knihovna pana Oskara podruhé:

Náš blog přichází s druhou a poslední dávkou filmů pana Oskara. Opět pouze přehledově a pouze s tou ambicí, aby filmovému čtenáři posloužila jako ukázka toho, co může od daného filmu čekat.

Terapie láskou (Silver Lining's Playbook)

"Mohli bychom jednou vést rozhovor, bez toho, abys mi připomněl, že je můj manžel po smrti?"

"10 inches?! No way!"

Originální anglický název filmu by se dal česky přeložit jako "všechno zlé je pro něco dobré". Pochází to z volně přeložené anglické průpovídky "každý mrak má šedé lemování". Takže poselstvím filmu je, aby se člověk díval vždy na pozitivní stránku věci. Hlavními charaktery jsou Pat a Tiffany, kteří si prochází těžkým obdobím svého života a snaží se v něm najít ono "šedé lemování". Osud je svede dohromady a pro diváka je tu nachystána velmi netradiční romantická komedie. Bradley Cooper v hlavní roli Pata, který trpí bipolární poruchou osobnosti, je naprosto skvělý, přestože jeho obličej v průběhu filmu vytvoří asi tak jednu mimickou pózu, které se bude držet až do konce. A baseballem posedlý otec v podání Roberta de Nira je snad ještě o chlup lepší. Celkově je to velmi příjemná věc, která vás určitě osloví netradičními znaky, které možná do obecného vnímání "romantické komedie" nespadají, např. surový humor Pata, který je zvyklý říkat bez rozmyslu to, co si myslí. Jeho pozitivní vnímání životní situace je rovněž inspirativní. Za podívání určitě stojí, ač se vám to nezapíše do filmového srdce na déle než pár dní. Musíte vidět, pokud vás zajímá jak sbalit holku/kluka při běhání v igelitovém pytli. 

Lincoln

"Toto je největší krok devatenáctého století. Vznikl díky korupci, kterou podněcoval a napomáhal jí ten nejčestnější muž v Americe."

Před Bílou chatou (Lincolnovo letní sídlo)

Jeden z filmů, u kterého se nominace na Oscara očekávala snad již při první klapce. Obecný problém s těmito filmy je, že pro Akademii jsou velmi poutavé a vždy je nějakým způsobem ocení, nicméně pro běžného diváka nejsou snadno stravitelné. Svým způsobem se jedná spíše o dokument, který mapuje posledních pár měsíců Lincolnova života, které věnoval prosazení dodatku k Ústavě USA, který ruší otroctví. Politikaření a boj o každý hlas se odehrává spíše v lavicích Sněmovny reprezentantů a v kancelářích Bílého domu, nečekejte tedy žádné akční scény. Ale to neznamená, že je to nezáživné. Troufám si říci, že pokud vás zajímá právo nebo politologie budete hltat každý Lincolnův projev s jemným vzrušením (státovědné srdce určitě zaplesá například při Lincolnových slovech "government of the people, by the people, for the people"). Sledování politického boje vás přiměje k zamyšlení nad tím, že od těchto dob se na půdách parlamentů mnoho nezměnilo. Film má i dobrodružný aspekt, protože proces shánění politických hlasů má poutavou formu  podobnou třeba hledání pokladu. Nicméně tím největším esem v rukávu je představitel Lincolna Daniel D. Lewis, který si jednoznačně zaslouží pozornost v každém snímku. Jeho výkon je skutečně odzbrojující a takového Lincolna bychom měli u nás v Čechách rádi taky. A jako bonus je tento snímek občas i vtipný. Musíte vidět, pokud vás zajímá, proč je dobré pověsit si na záchod portrét G. Washingtona, zajímá vás jestli se Lincoln a Django potkali nebo se zajímáte o TOP 5 nejdivnějších plnovousů na světě. Pro méně náročné tu máme jiný film z roku 2012, kde Lincoln loví upíry. A správný gurmán zjistí, kolik styčných bodů oba filmy mají (je jich více, než byste čekali). Na Lovce upírů se podívejte, pokud máte ve skříny latexový oblek a nad postelí plakát s Kate Beckinsale.

Bídníci (Les Misérables)

NEBUDU třídit papír!

"This is the land that fought for liberty,

now when we fight, we fight for bread.

Here is the thing about equality,

everyone's equal when they're dead.

Take your place, take your chance.

Viva la France, viva la France."

Filmový muzikál je sám o sobě netradičním zážitkem. V případě Bídníků jsem trochu rozpačitý, protože snímek se mi nezdá být úplně konzistentní. Respektive první část je naprosto úchvatná. Jean Valjean dokroutil svých 20 let, ale jako svobodný člověk si stále nese cejch kriminálníka, který mu znemožňuje vrátit se do společnosti. A když se poprvé v životě setká s lidskostí a dobrotou, rozhodne se, že restartuje svůj život, minulost Jeana Valjeana pohřbí a stane se někým jiným. Dobré skutky mu ve společnosti zajistí vážené postavení a dokonce se ujme i mladé Cosetty, kterou vychová jako svou dceru. Neustálé pronásledování inspektora Javerta ho ovšem nikdy nenechá usnout na vavřínech. Tato linie je tedy bez jediného hluchého místa, dokonce se objeví i Sasha Baron Cohen (a my už se těšíme, co na Oscarech zase předvede nebo provede) v úchvatné roli hostinského po boku s Helnou B. Carte (Belatrix Lestrangeová z HP), která hraje jeho družku. Společně vedou hospodu, kde vás skutečně oberou o všechno. Ovšem jakmile Cosetta dospěje nastupuje "romantická" linka, která působí až moc zkratkovitě a nejistě. Celkový dojem ke konci filmu hodně slábne a spousta epizodních příběhů jednotlivých postav vyzní do ztracena a nezanechá v nás žádný hlubší dojem (Marriet, Javert). Takže ve vás zůstane spousta prázdných míst, která měla být zaplněna. Nadto všechno je Cosetta zamilovaná do muže, který vypadá jak guma a chybí mu charisma. Koho by to nenaštvalo? Velmi nadějný film se bohužel svou druhou polovinou dostal do průměrné kategorie. Rozhodně za shlédnutí stojí také jiný film, který je svou výpravou i filmovým pojetím stejně netradiční: Anna Karenina. Musíte vidět, pokud nevíte, jak nebezpečné je, chodit do hospody oblečený nebo pokud vás čeká maturita z literatury a jste líní přečíst si obsah.

Herecké výkony jsou svým způsobem zvláštní, protože hraní zpíváním ve filmu je pro nás tradiční diváky trochu nepřirozené. Rychle si na ně ale zvyknete. Anne Hathaway je nominována na nejlepší herečku ve vedlejší roli. K tomu snad jen toto vtipné video. "I did it all in one take, bitchez!"

"Argo" a "30 minut do půlnoci" (Zero Dark Thirty)

Afgánská záře (Zero Dark Thirty)

Zkráceně vezmeme oba filmy s politickým podtextem jedním textem. Tradičně největší šance na Oscara mají filmy s ožehavým politickým tématem. Argo se zabývá akcí CIA, která měla za cíl dostat americké rukojmí z Íránu. Historicko-politické pozadí je osvětleno hned na začátku filmu, takže není třeba prohrabávat se wikipedií. Ben Affleck režíroval a rovněž ztvárnil hlavní roli agenta CIA, který přijde s tímto "nejlepším nejhorším nápadem", že se vydá do Íránu pod záminkou hledání lokací pro nový sci-fi film nazvaný Argo. Společně s ostatními Američany, kteří budou představovat zbytek štábu se vrátí do USA a cajk. Affleck opět dokázal, že umí udržet filmové otěže na uzdě a podařilo se mu do filmu dostat emoce i potřebnou dávku napětí. Ale pro lidi, kteří viděli Ameriku jenom z dálky na obrázku to není nic výjimečného. Musíte vidět, pokud milujete odkazy na Hvězdné války nebo přemýšlíte, že natočíte film a nevíte jak na to.

Druhý film už nemá tak poutavé téma a zabývá se odhalením a popravou známého teroristy Bin Ládina, který stál za útoky z 11. září. Je rozdělen asi do tří částí, z nichž nejzajímavější je ta poslední, kdy asi během 45 minut uvidíte celou vojenskou akci. Vypadá to velmi realisticky a protože to není žádný Rambo styl, tak čekejte i různá klopýtnutí. Ovšem předchozí dvě části víceméně ukazují jak nudné pátrání CIA může být. Musíte vidět, pokud vás zajímá jestli se na snímku podílel i Usáma nebo chcete narušit státní suverenitu případně porušit mezinárodní právo veřejné a nevíte jak na to.

_________________________________________________________________________

A to je vše, přátelé. Za pana Oskara musíme říci, že díky skvělému zpracování, komplexnímu příběhu s úžasnou nadpozemskou pointou a zkrátka dokonalosti vyhrává Pí a jeho život. Děkujeme!

A my jako skuteční filmový gurmáni si přidáváme do seznamu věcí, které ještě musíme za život shlédnout, Oscarové filmy od roku 1927. Poznáte všechny?

Šojerulin <(")

Jak je důležité míti Oskara? (2013) - díl III.

Filmová knihovna pana Oskara poprvé:

Na následujících řádcích představíme 4 filmy z knihovny pana Oskara. Jelikož se o těchto filmech všude mnoho píše, tak nebudeme plýtvat inkoustem, jako obvykle.

Divoká stvoření jižních krajin (Beasts of the Southern Wild)

"Kdyby nebylo obrovských sněhových vloček a doby ledové, tak bych nebyla Hushpuppy ale snídaně."

Až mi vyroste, bude umět posílat smsky!

Podle názvu by se mohlo zdát, že se jedná o přírodopisný dokument, po kterém nebudete chtít ZOO pár let vidět. Není tomu úplně tak. Zvířata tu hrají určitou roli, ale je to hlavně o lidech. Konkrétně o skupině lidí, kteří žijí velmi spokojený život odříznuti od zbytku světa v oblasti která se nazývá "vana" - fiktivní ostrov Charlese Douceta. Hodně se tady paří a problémy okolního světa nikoho nezajímají. Zkrátka jsou šťastni a věří, že je to nejlepší místo na světě, které tvrdohlavě odmítají opustit i přes smrtící hrozbu v podobě globálního oteplování (a v podobě obrovských kanců - asi metafora). Divákovo oko bude zaostřeno na živoření otce a jeho dcery Hushpuppy ("zmlkni štěňátko"), ze které se snaží vychovat sebevědomého a svalnatého syna. Celý film se tedy odehrává v jejich "světě", kde jsou nepromokavé gumáky a plechová střecha vším, co potřebujete pro přežití. I jejich osobní vztah zasáhne velká rána a vyskytne se i pár emotivních scén. Celý film jsem ani netušil, že je to sci-fi. Teď když jsem to zjistil, tak je dokonce možné, že ti kanci vlastně nejsou metafora a celé to bylo o zvířatech.

Podívejte se na to, pokud máte rádi životní prostředí, nonkonformismus, milujete černochy, chtěli byste milovat černošky nebo chcete sledovat roztomilý obličej nejmladší herečky nominované na Oscara.

Pí a jeho život (Life of Pi)

"Děkuji ti Višnu, že jsi mě přivedl ke Kristovi."

Pyj!
(někam jsem to prostě musel napsat)

Piscine Patel je jméno hlavního hrdiny, syna majitele ZOO. Setkáváme se s ním v době, kdy už je dospělým mužem středního věku a skrz jeho vyprávění se dozvídáme jeho životní příběh. A to velmi poutavý životní příběh. Například jedna z příhod se točí kolem jeho neobvyklého jména, které ve francouzštině znamená "bazén". Jak všichni víme, vynalézavost spolužáků nezná mezí a tak brzy přetransformovalo svůj význam do anglického "pissing", tedy "čůrání". Film je plný podobně úsměvných momentů, které vás hned ze začátku velmi příjemně naladí a připraví na ten nejintenzivnější a nejdůležitější příběh z Píjova života, který vás přiměje věřit v Boha (ne, nejde o ztrátu panictví, je to delší). Vizuálně se jedná o naprosto dokonalé dílo a musí být neopakovatelný zážitek, pokud si ho dopřejete ve 3D. Skvělé zpracování, skvělý scénář (podle knihy, jak jinak), dokonalá pointa a zvláštní "happyend" dělají z tohoto filmu vskutku netradiční a úžasný snímek, který stojí za shlédnutí.

Nesmíte minout, pokud chcete vědět, jak dlouhé pí může být ve filmu pro všechny věkové kategorie, chcete se naučit anglicky s indským přízvukem, plánujete strávit 227 dní na moři a nevíte jak na to, nebo máte rádi kočky.

Nespoutaný Django (Django Unchained)

- "Jak se jmenuješ chlapče?"

- "Django. D se nečte."

- "Já vím."

(cameo Franca Nera - představitel Djanga ve filmu Django z roku 1966)

Kuřák může způsobit pomalou a bolestivou smrt.

Začnu stručně příběhem. Otrok je osvobozen a vydává se na cestu pomsty. Jak jsme u Quentina Tarantina zvyklí, dostaneme hodně svérázný film plný různých odkazů, které všechny našel a pochopil jenom Chuck Norris. Bezpochyby se tedy není třeba obávat toho, že Tarantino už by nevěděl jak na to. Ale po tomto snímku jsem měl rozporuplné pocity a spíš to ve mně vyvolalo otázku, jestli Tarantino zná nějakou míru. Byl jsem takzvaně lidově "přetarantiován". Je to podobné jako s Jackem Danielsem. Taky si ho rádi dáte a panáka si vychutnáte s nadšením. Ale když do sebe vyklopíte najednou celou flašku, tak jste takzvaně lidově na šrot a nestrávíte to tak jednoduše. Navíc mi nesedlo Tarantinovo pojetí westernu. Na můj vkus se moc mluvilo (ač mám obecně jeho dialogy rád) o nedůležitých věcech a málo střílelo (chvála za finální scény). Z novodobých westernů bych pořád zůstal věrný své oblíbené nepřekonané Coenovce - Opravdová kuráž. Nikdy bych neřekl, že něco takového zažiji, ale tohle pro mě zkrátka nebylo úplně ono. Tarantino je zkrátka už tak dokonalý, že i když udělá cokoliv jakkoliv, vypije u toho celou flašku Jacka Danielse a nahází tam scény, který vůbec nemají smysl, tak se na to lidi stejně budou dívat, bude se jim to líbit a ten smysl v těch scénách uvidí... protože je to Tarantino. Já jen doufám, že se svým dalším filmem opět najde svou uměleckou kultovní míru. Ale až vyjde rozšířená verze, stejně to chci vidět znovu! Prokletí?

Musíte vidět, pokud máte rádi tarantinovky, nebo máte doma otroka. Pokud máte rádi tarantinovky a zároveň máte doma otroka, tak jste Tarantino, dobrý den.

Amour

Právě pro takové situace je dobré mít
vždy v zásobě pár dobrých vtipů.

Film o posledních dnech života, který až příliš připomíná realitu, proto si myslím, že nemá moc nadějí na úspěch. Hlavním motivem by měla být láska, kdy se jeden partner v těžkých chvílích postará o toho druhého, ale skutečnost blížící se smrti a bezmoci strhává veškerou pozornost k sobě. Obětavost partnerů, láska až za hrob a skutečně dlouhé scény (a cynicky bych řekl nudné, ale neřeknu to), které zobrazují poslední záchvěvy života. Zvláštně překvapující (tj. překvapilo mě, že mě to překvapilo) závěrečný zvrat u mne zabodoval. Celkově nikoliv.

Nutnost pokud jste sami na opuštěném ostrově a potřebujete si dodat odvahu, než půjdete a spácháte sebevraždu. A máte s sebou něco, na čem si to přehrajete.

Toť pro dnešek vše, v příští várce si dojedeme zbytek,

Šojerulin <(")

Jak je důležité míti Oskara? (2013) - díl II.

Zlatý prokrastinační předvoj.

Tradičním Oscarovým "předskokanem" jsou Zlaté Glóby. Tedy ceny udělované Asociací hollywoodských zahraničních novinářů. Pro několik vyvolených jsou to okamžiky očekávání, zda se ústa jejich herecké kolegyně (kolegy) budou hýbat v tom správném rytmu a vyřknou jejich jméno jako vítězné. Pro nás ostatní Glóby překvapení spíše kazí, protože nepsaným pravidlem bývá, že vyspoilují, jak to dopadne při předávání cen Akademie. Pravděpodobně velkým překvapením (hlavně pro oceněného) byla cena v kategorii nejlepší režie pro Bena Afflecka. Už samotná nominace byla pro Bena významná událost, protože se mohl postavit bok po boku se Spielbergem nebo Tarantinem, které následně převálcoval (obrazně) a ještě se tvářil, jakoby z toho neměl radost (je pravda, že Tarantino vypadá rok od roku děsivěji, nicméně smysl pro humor neztratil, že?). Affleckovy poslední dva projekty "Gone, baby, gone" a "Město" byly kritikou velmi vřele přijaty (já osobně přijal vřele pouze druhý jmenovaný - což je jedna z věcí, které náš blog odlišují od ČSFD) a je tedy pravděpodobné, že se nám v budoucnu Ben ještě hezky vybarví. Aby se nemusel letos opakovat, tak nominaci na Oscara ve stejné kategorii pro jistotu neobdržel.

Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Stejně tomu je i Zlatých Glóbů a tak pro nás, kteří nebyli ani pozváni, by to mohlo být nudné pokoukání. Opak je pravdou, neboť každoročně dochází k pestrým scénkám mezi předáváním cen ať už ze strany moderátorů nebo jednotlivých celebrit. Moderátorky letošního ročníku dokonce prorazily s vlastními fake nominacemi za film "Dog President". Sledovat známé herce v civilu a zjistit jak skutečně vypadají, je také zvláštní zážitek. Z těchto důvodů nesmíte vynechat tradiční sestřihy nejvtipnějších momentů celého večera. Rozhodně byste měli zabrousit i do archívu, neboť poslední tři roky měl moderování na starosti Ricky Gervais, známý to komik jehož humor je pekelně ostrý (obrazně), takže se budete chlámat smíchy s pocitem viny. Letošní moderátorky se snaží kráčet v jeho stopách a doporučuji minimálně jejich "opening". Obsahuje i narážku na Jamese Franca a jeho moderování Oscarů, což jen potvrzuje tezi z našeho minulého příspěvku: Posral to! (doslova) 

To bychom měli. Denní dávka prokrastinace je za námi. Komu to ještě nestačilo, může si s námi nostalgicky vzpomenout na jednu z nejlepších oscarových otvíraček. Co nás asi čeká letos? To zjistíme zanedlouho, do té doby se snad ještě ozveme. Už s nějakým tím filmem pana Oskara. 

PS: Dvě poznámky závěrem. 

• Musím se podělit o cenu za nejroztomilejšího Spielberga zde. 

• Po letech pátrání jsem zjistil, jak se vyslovuje jméno Joaquin Phoenix. A nemám srdce to napsat. 

Šojerulin <(")

Jak je důležité míti Oskara? (2013) - díl I.

Dámy a pánové, je to tady. Velká událost, na kterou se celá naše redakce těšila. Ano, kostky již jsou vrženy, finální slova padla. A vskutku není řeč o přímé volbě prezidenta. Nominace na ceny Americké akademie filmového umění a věd jsou totiž za námi a my už si můžeme kousat nehtíky a netrpělivě vyčkávat, jak to celé dopadne. 

Ale smýšlení nám nedovolí jenom nečinně přihlížet nějaké americké parádě, která s naší českou kotlinou sice nemá mnoho společného (a nejenom to, nyní když se mezi nominace na nejlepší cizojazyčný film nedostala perfektní retro detektivka Davida Ondříčka "Ve stínu", řekl bych, že byla dokonce vykopána válečná sekyra). Proto budeme bedlivě sledovat dění okolo Oscarů a co nám přijde zajímavé, o to se velmi rádi podělíme a vězte, že každý rok se něco urodí. Ač to pro nás znamená spousty bezesných nocí, odpírání si všech radostí pozemského života, tuny papírování a v neposlední řadě rozpálené oční bulvy, budeme se snažit. Koneckonců, už jsme všichni někdy zažili zkouškové.

Jako první krok jsme se rozhodli vyhlásit "anketu pana Oskara". Všichni jste srdečně zváni, zapojte se s námi a společně zjistíme, který film z užšího výběru má největší sympatie pana Oskara. Pokud by se Vám zdálo, že si tam zaslouží své místo i ještě jiný snímek, neváhejte nás kontaktovat. Hlasování bude možné do 23. února, což je tedy den před tím, než se konečně rozhoupou ty zdržovačky v Americe.

A něco málo slíbeného ze světa: Ten se v poslední době diví, a to v zásadě dvěma věcem. Tak za prvé, jsou to úvahy nad tím, jak se může člověk s tetováním ucházet o místo v politice a za druhé, proč Ben Affleck nebyl nominován na nejlepšího režiséra za film Argo. Jedna z těchto myšlenek má svoji logiku.

A na závěr to tu trochu rozpálíme: Neméně důležitou součástí celého Oscarového večera jsou každoročně moderátoři. Správná volba moderátora může zaručit, že přenos z předávání Oscarů uvidí i někdo jiný, než ti, kteří se ceremoniálu přímo zúčastnili z povinnosti přebrat si sošku. Takový Heath Ledger by mohl vyprávět, jak těžké je získat od doktora omluvenku na samotný galavečer. Což mi připomíná, že pokračování Temného rytíře je bez nominace, přestože to byl divácký masakr. Bohužel to souvisí spíše s americkou legislativou a nikoliv s kvalitou filmu. Ale jak se americké školní lavice vyprazdňují, i tam si začínají uvědomovat, že svoboda má též své meze. Což mi připomíná, že jsem se celkem solidně odchýlil od tématu odstavce. Takže moderátor bude Seth MacFarlane. Použijte Google.

Hm. Moc sympatický klip. Potenciál určitě má. Zdá se, že jeho projev má duši. Někdy je lepší nemít žádná očekávání. Vzpomeňme si společně na Jamese Franca a Oscary 2011. Stále se spekuluje, zda se jenom tak moc prkenně soustředil, nebo se tak moc zhulil, aby se mohl prkenně soustředit. Výsledek byl stejný.

Šojerulin <(")