Jak je důležité míti Oskara? (2013) - díl III.

Filmová knihovna pana Oskara poprvé:

Na následujících řádcích představíme 4 filmy z knihovny pana Oskara. Jelikož se o těchto filmech všude mnoho píše, tak nebudeme plýtvat inkoustem, jako obvykle.

Divoká stvoření jižních krajin (Beasts of the Southern Wild)

"Kdyby nebylo obrovských sněhových vloček a doby ledové, tak bych nebyla Hushpuppy ale snídaně."

Až mi vyroste, bude umět posílat smsky!

Podle názvu by se mohlo zdát, že se jedná o přírodopisný dokument, po kterém nebudete chtít ZOO pár let vidět. Není tomu úplně tak. Zvířata tu hrají určitou roli, ale je to hlavně o lidech. Konkrétně o skupině lidí, kteří žijí velmi spokojený život odříznuti od zbytku světa v oblasti která se nazývá "vana" - fiktivní ostrov Charlese Douceta. Hodně se tady paří a problémy okolního světa nikoho nezajímají. Zkrátka jsou šťastni a věří, že je to nejlepší místo na světě, které tvrdohlavě odmítají opustit i přes smrtící hrozbu v podobě globálního oteplování (a v podobě obrovských kanců - asi metafora). Divákovo oko bude zaostřeno na živoření otce a jeho dcery Hushpuppy ("zmlkni štěňátko"), ze které se snaží vychovat sebevědomého a svalnatého syna. Celý film se tedy odehrává v jejich "světě", kde jsou nepromokavé gumáky a plechová střecha vším, co potřebujete pro přežití. I jejich osobní vztah zasáhne velká rána a vyskytne se i pár emotivních scén. Celý film jsem ani netušil, že je to sci-fi. Teď když jsem to zjistil, tak je dokonce možné, že ti kanci vlastně nejsou metafora a celé to bylo o zvířatech.

Podívejte se na to, pokud máte rádi životní prostředí, nonkonformismus, milujete černochy, chtěli byste milovat černošky nebo chcete sledovat roztomilý obličej nejmladší herečky nominované na Oscara.

Pí a jeho život (Life of Pi)

"Děkuji ti Višnu, že jsi mě přivedl ke Kristovi."

Pyj!
(někam jsem to prostě musel napsat)

Piscine Patel je jméno hlavního hrdiny, syna majitele ZOO. Setkáváme se s ním v době, kdy už je dospělým mužem středního věku a skrz jeho vyprávění se dozvídáme jeho životní příběh. A to velmi poutavý životní příběh. Například jedna z příhod se točí kolem jeho neobvyklého jména, které ve francouzštině znamená "bazén". Jak všichni víme, vynalézavost spolužáků nezná mezí a tak brzy přetransformovalo svůj význam do anglického "pissing", tedy "čůrání". Film je plný podobně úsměvných momentů, které vás hned ze začátku velmi příjemně naladí a připraví na ten nejintenzivnější a nejdůležitější příběh z Píjova života, který vás přiměje věřit v Boha (ne, nejde o ztrátu panictví, je to delší). Vizuálně se jedná o naprosto dokonalé dílo a musí být neopakovatelný zážitek, pokud si ho dopřejete ve 3D. Skvělé zpracování, skvělý scénář (podle knihy, jak jinak), dokonalá pointa a zvláštní "happyend" dělají z tohoto filmu vskutku netradiční a úžasný snímek, který stojí za shlédnutí.

Nesmíte minout, pokud chcete vědět, jak dlouhé pí může být ve filmu pro všechny věkové kategorie, chcete se naučit anglicky s indským přízvukem, plánujete strávit 227 dní na moři a nevíte jak na to, nebo máte rádi kočky.

Nespoutaný Django (Django Unchained)

- "Jak se jmenuješ chlapče?"

- "Django. D se nečte."

- "Já vím."

(cameo Franca Nera - představitel Djanga ve filmu Django z roku 1966)

Kuřák může způsobit pomalou a bolestivou smrt.

Začnu stručně příběhem. Otrok je osvobozen a vydává se na cestu pomsty. Jak jsme u Quentina Tarantina zvyklí, dostaneme hodně svérázný film plný různých odkazů, které všechny našel a pochopil jenom Chuck Norris. Bezpochyby se tedy není třeba obávat toho, že Tarantino už by nevěděl jak na to. Ale po tomto snímku jsem měl rozporuplné pocity a spíš to ve mně vyvolalo otázku, jestli Tarantino zná nějakou míru. Byl jsem takzvaně lidově "přetarantiován". Je to podobné jako s Jackem Danielsem. Taky si ho rádi dáte a panáka si vychutnáte s nadšením. Ale když do sebe vyklopíte najednou celou flašku, tak jste takzvaně lidově na šrot a nestrávíte to tak jednoduše. Navíc mi nesedlo Tarantinovo pojetí westernu. Na můj vkus se moc mluvilo (ač mám obecně jeho dialogy rád) o nedůležitých věcech a málo střílelo (chvála za finální scény). Z novodobých westernů bych pořád zůstal věrný své oblíbené nepřekonané Coenovce - Opravdová kuráž. Nikdy bych neřekl, že něco takového zažiji, ale tohle pro mě zkrátka nebylo úplně ono. Tarantino je zkrátka už tak dokonalý, že i když udělá cokoliv jakkoliv, vypije u toho celou flašku Jacka Danielse a nahází tam scény, který vůbec nemají smysl, tak se na to lidi stejně budou dívat, bude se jim to líbit a ten smysl v těch scénách uvidí... protože je to Tarantino. Já jen doufám, že se svým dalším filmem opět najde svou uměleckou kultovní míru. Ale až vyjde rozšířená verze, stejně to chci vidět znovu! Prokletí?

Musíte vidět, pokud máte rádi tarantinovky, nebo máte doma otroka. Pokud máte rádi tarantinovky a zároveň máte doma otroka, tak jste Tarantino, dobrý den.

Amour

Právě pro takové situace je dobré mít
vždy v zásobě pár dobrých vtipů.

Film o posledních dnech života, který až příliš připomíná realitu, proto si myslím, že nemá moc nadějí na úspěch. Hlavním motivem by měla být láska, kdy se jeden partner v těžkých chvílích postará o toho druhého, ale skutečnost blížící se smrti a bezmoci strhává veškerou pozornost k sobě. Obětavost partnerů, láska až za hrob a skutečně dlouhé scény (a cynicky bych řekl nudné, ale neřeknu to), které zobrazují poslední záchvěvy života. Zvláštně překvapující (tj. překvapilo mě, že mě to překvapilo) závěrečný zvrat u mne zabodoval. Celkově nikoliv.

Nutnost pokud jste sami na opuštěném ostrově a potřebujete si dodat odvahu, než půjdete a spácháte sebevraždu. A máte s sebou něco, na čem si to přehrajete.

Toť pro dnešek vše, v příští várce si dojedeme zbytek,

Šojerulin <(")